Volební průzkumy jako danajský dar pro velké politické strany.

Volby na Slovensku ukázaly, jak je ošidné věřit předvolebním průzkumům a snad otevřely oči i českým voličům.

Pokud by se měl někdo označit za poraženého po volbách na Slovensku, pak bych spráskaného psa nehledal mezi politickými stranami, ale mezi agenturami, které se zabývají veřejným míněním a často nás krmí daty, které nám mají napovědět, jak volit, aby náš hlas náhodou nepropadl.

Jak jsou ony agentury důvěryhodné, nám právě ukázaly výsledky voleb na Slovensku. Ty se totiž zcela minuly s odhady, které byly lidem před volbami naservírovány.  Ještě bych měl pochopení pro statistickou chybu, ovšem když rozdíly mezi předpovědí a realitou činí 8-11 %, pak bych se nebál napsat, že se někdo snažil Slovákům pověsit do koupelen falešné zrcadlo.

Těžko říci, co se tím mohlo sledovat, zda to byl úmysl, vytvořit dojem, že je Kotlebova strana nevolitelná, nebo naopak strana Sieť, že je sázkou na jistotu.  Každopádně pokus se zcela minul účinkem a můžeme se jen domnívat, kolik by dostal pan Kotleba hlasů, kdyby mu ony průzkumy přisuzovaly realistických 8 %.  Ale vysvětlováním příčin a následků slovenských voleb se zabývat nehodlám, to nechám povolanějším, například oblíbenému novináři Palatovi, jehož světonázory a analýzy obohatily nejednoho čtenáře.

Spíše mě zajímá, zda má vůbec význam platit si podivné průzkumy, o jejichž pravosti nevíme takřka nic. Na zahleděnost do průzkumů doplatil například někdejší premiér Paroubek, který ve víře, že je mezi lidmi oblíben, chrabře stanul proti sprše vajec během předvolební kampaně. Potom si však musel až do posledního kousku dojíst velmi chudou a přichycenou povolební omeletu, kterou mu namíchali jeho voliči a po posledním hořkém soustu jako sexy muž odstoupil.

Jenže zkušenost Jiřího Paroubka jakoby nikoho nepoučila a tak se nám nadále předkládají výsledky veřejného mínění a politici dál klidně sedí u stolků na Titaniku a z okýnek pozorují bílé kry. Je pravda, že dle uniklých Sobotkových mailů, by se mohlo zdát, že si politici platí u agentur nějaká ta procenta k dobru, ale pokud by tomu tak bylo, tak slovenské volby jim snad otevřou oči a ušetří i nějakou tu korunu pro kampaň.  Volič pak dostane třeba párek či koblihu navíc.

Nikdo totiž netuší, co se za těmi čísly vlastně skrývá. Vzorek 1000 dotazovaných je sice hezké číslo, ale nikdo se už nedozví, kdo vlastně odpovídal.  Navíc v jaké lokalitě byly ony dotazy prováděny. Zda byl jeden dotazovaný z Prahy a druhý z Bruntálu či jaký byl jejich věk či vzdělání.  Tyhle data samozřejmě agentury také zveřejňují, ale stále jde jen o data a to anonymní.  Žádný člověk z nás si zkrátka nemá jak ověřit, zda jsou ty data pravá, či vycucaná z prstu.

Myslím, že takový průzkum by zvládnul každý člověk, co se trochu orientuje v politice a moc času by ho to nestálo.  Stačí vyjít z výsledků posledních voleb a zažonglovat s procenty. Tam přidáme 2 až 3 %, tam zase 1 či 2 % ubereme, komunistům necháme to stejné a malé strany, u kterých nechceme, aby zajímaly voliče, těm dáme kolem 1-2% , naopak malou stranu, kterou chceme protlačit, podarujeme procenty čtyřmi, aby to vypadalo, že má smysl ji volit a vymluvíme se na statistickou chybu.

Nechci tím tvrdit, že to tak funguje, ale na mě zkrátka ony průzkumy takový dojem dělají. Navíc mi to opravdu přijde jako plýtvání penězi, ale to už je věc oněch zadavatelů, co si onen bezvýznamný luxus platí.

Opravdu netuším, proč nás těmito průzkumy média zahlcují. Snaží se nám ukázat jak správně volit a koho nevolit?  Ať tak či onak, slovenské volby ukázaly, že předvolební průzkumy jsou pouze takovým cirkusem pro politiky. Občané na Slovensku naštěstí pochopili, že v tom cirkuse již dávno umřel klaun a v době plné nesmyslů, které se valí ze všech stran, dali na svůj vlastní úsudek a nikoliv předem předžvýkaný, takzvanými nezávislými analytiky, novináři či politology.

Nezbývá mi, než závěrem poděkovat na Slovensko tamním agenturám, které pro české agentury a média odvedly precizní medvědí službu a českým občanům osvětlily, jak to s tou přesnosti měření volebních preferencí ve skutečnosti je.

A toto prozření by mohlo, při každém novém zveřejnění politických preferencí, v táborech zavedených politických stran, oprávněně vyvolat zděšení a paniku. Každé procento v odhadech navíc, by se totiž mohlo stát nechtěným danajským darem.