Podříznutí neomráčeného zvířete je v pořádku, topení koťat však už je trestným činem.

Ministři české vlády nedávno odmítnuli, aby bylo zakázáno muslimům použití porážky ve způsobu halal.

Ale nejdříve si definujme onu rituální porážku na islámský způsob. V islámu se tato porážka nazývá dhabíha. Při této porážce je neomráčenému zvířeti podříznuto hrdlo a to jedním tahem nožem. Tím dojde k přetnutí tepny, která zásobuje mozek. Pokud zvíře uhyne před vykrvácením, je maso považováno za nezhodnocené.

Tento způsob zabíjení je v rámci ČR nepovolen. V zákoně je totiž dané, že zvíře musí býti nejdříve omráčeno. Ovšem z náboženských důvodů se to netýká židů a muslimů, kterým se v zákonu udělila výjimka.

Vláda novou snahu některých poslanců, zakázat tyto porážky, ovšem nepodpořila, z důvodu, že by šlo o zásah do svobody náboženského projevu.

S celou věcí bych ani tak problém neměl, protože se zvířaty krmíme skoro dennodenně, tedy až na vegetariány a někdy nás ani netrápí, jakým způsobem umírají.  No a pracovníci na jatkách, či hospodáři na venkově, také usmrtí pěstované zvíře kolikráte drsným způsobem.  Jsme zkrátka lidé a maso jíme.

Jenže na druhé straně je tu případ ženy z okolí Moravské Třebové a muže z Brněnska, kteří čelili, či ještě čelí, trestnímu stíhání za týrání zvířat.  A to za topení koťat.  V tomto případě hrozí za tento čin pachatelům dokonce až 3 roky vězení.

Když tak přemýšlím, kolik lidí u nás v republice už utopilo koťata, skončilo by ve vězení asi hodně lidí. Otázkou je, jaká je promlčecí doba v těchto případech.  Navíc nechápu, proč se u nás nepřivírají oči nad pastičkami na myši, či trávením potkanů a krys. To jsou přeci také zvířata. Nesmíme také zapomínat na kastraci koček, která sice tvora o život nepřipraví, ale za trápení by se to považovat dalo.

A stejně jako hlodavci v kanálech přenáší nemoci a parazity, o kočkách to vlastně platí také, hlavně o těch, co se toulají volně po zahradách, očurávají kde, co a zanechávají na různých místech exkrementy.

Takže ve výsledku tu máme stav, kdy je nějaké zvíře bráno jako méněcenné a jiné jako více ceněné a také stav, kdy týrání zvířat platí jen pro jednu skupinu osob, kdežto druhá skupina se může vymluvit na náboženskou svobodu.  Otázka je, jak z takového kočkopsa ven.

Jakoby nám nestačilo, že tu máme zmatek v lidských právech a náboženstvích, teď do těch problémů už začínáme tahat i zvířata. K dokonalosti už zbývá jen zřídit zvířecího ombudsmana či nové ministerstvo pro rovné příležitosti zvířat.