Vážený pane prezidente, aneb otevřený dopis prezidentovi republiky (selská verze).

Neučím žádné základy věd, jsem obyčejný občan, co také chodil na střední školu, ale bohužel si nepamatuji, že bychom někdy aktivně bombardovali učitelku otázkami k politice a...

...

a to jsme tehdy neměli ani žádné potuchy o humanitárním bombardování.  Pokud už k tomu došlo, bylo to vždy z iniciativy paní učitelky.  Ale co si pamatuji, tak určitě jsme neměli všichni jednotný názor.

Z toho důvodu, se mi zdá krajně divné, že celá třída paní učitelky Tykalové, zastává stejný názor na Vás a žáci otázky položili stejně, jako přes kopírák novinových článků.   Ale žijeme v demokratickém zřízení, tak si zkrátka budu myslet, že celá třída, měla unisono pod vedením učitelky Tykalové, stejné druhy dotazů a všichni stejným směrem uvažovali.  V podstatě jsou všichni správně a svědomitě vychováni.

Můj dopis nemá ambice dostat se do zpráv velkých novin a médií.  Protože samotný obsah není ten, který by byl v těchto kruzích in.  Pokud se chcete stát známým zpěvákem, bavičem, komikem, či mít nějaký pořad na internetu, je sázkou na jistotu, strefovat se do prezidenta.  

Já bych toto snadné trefování do terče, v podobě prezidenta, nazval jakousi kulturní angažovaností, která zaručí zviditelnění a možná i lepší postavení. To, že Vám pak někdo nadá na internetu je věc další, ale jelikož máte v zádech velká média, udělají z Vás oběť a štvavou zvěř a vezmou Vás automaticky v ochranu.

Což se s příznivcem prezidenta nikdy nestane. Ten se stane maximálně v médiích šaškem, hlupákem či bolševikem.  Napsal jsem, že jsem Váš příznivec, nikoliv však obdivovatel, což rozeberu na konci dopisu.

Nyní tedy otázky – jsou schválně zhotoveny podle stejného klíče, jaký zvolila paní učitelka Tykalová.

1. Nevadí Vám, že jste stejný jako Václav Havel? Zde jeho výroky: „Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika.“  „Komunisté Vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte.“ „ Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor!“   

2. -3. Proč děti paní učitelky nevědí o tom, že jste v roce 2001 respektoval rozhodnutí soudu a panu poslanci Wagnerovi jste se omluvil?

4. Jakým způsobem jste nevpustil studenty na Albertov? A odkud mají děti ze třídy paní učitelky k dispozici Vaše písemné rozkazy, které jste zadal bezpečnostním složkám? Jak to, že o tomto neví veřejnost, ale pouze studenti ze třídy paní učitelky?                                                                

5. Kdy jste prosím vyzval někoho z nás, aby nenáviděl druhého, popřípadě kdy a kde jste prosím schválil šíření nenávisti, vůči nějaké skupině?

6. Proč si Vás děti pod vedením paní učitelky pletou s Barackem Obamou, který pochlebuje Číně a dokonce si přeje, aby mnoho amerických studentů umělo čínsky? Když Vy, místo zešikmení očí a konzumace rýže, jste dokázal do čínského prezidenta nalít české pivo, čímž vlastně pochleboval on Vám.

7. Kolik dětí ze třídy paní učitelky s Vámi kouřilo v nekuřáckém hotelu?  Protože doposud nikdo nic nepotvrdil, tak jak to ví děti ze třídy paní učitelky?

8.  Proč nemůžete jako prezident doporučovat studentům kouření až od 27 let a také vysokoškolákům ochutnávku slivovice, či vína při cimbálovce spojené se zakousnutím se do špeku?

9.  Kdy jste prosím, jako vrchní velitel ozbrojených složek vyzval k agresi a prosím, jakou zemi jsme přitom napadly, či do jaké země plánujete ozbrojený vpád?

10. Proč nemůžete nazývat věci pravými jmény, či se chovat stejně, jako bývalý ministr zahraničí Schwarzenberg, který dokonce udělil cenu Václava Havla dívkám, které si dávaly chlazené kuře do vagíny, hromadně souložily na veřejnosti či tančily s krucifixem v kostele?

Stejně jako paní učitelka Tykalová mám těch otázek více, ale vybral jsem jen takové, které se mi hodí. Nikoliv ty nejzásadnější, nebudu si totiž hrát na pokrytce a ani nemám ambice své názory takticky schovávat za názory dětí či jiných lidí. 

Vůbec nebudu hodnotit, jaký příklad děláte lidem, to nechám na každém občanovi, protože já osobně neznám žádný klíč na ideálního prezidenta.   Dokonce jsem nikde neviděl ani žádný zákoník, či tabulku, jak se má prezident chovat.  Myslím, že na tohle neexistuje nějaký univerzální klíč a člověk, co si myslí, že tento univerzální klíč vlastní, se dle mého názoru, tak trochu nabubřele staví do role jakési vševědoucí elity, která má právo ostatní poučovat.

Nebudu se chovat tak, jako někteří lidé, co ve Václavu Havlovi vidí jen samá pozitiva a šermují pravdou a láskou. Onu pravdu a lásku má v sobě každý člověk, ale každý o ní nemusí pořád nějak mluvit či malovat srdíčka. Stačí, když ji nepokrytě ukáže člověku, kterého si váží a nemusí to být za světel reflektorů, ale někde v soukromí, mezi čtyřmi stěnami, nebo někde v lese, kdy postačí jen obyčejný stisk ruky, pohled do očí, či úsměv.

Zastávám názor, že morální autoritou, či tím, koho by měli děti obdivovat, jsou rodiče, popřípadě prarodiče.  Prezident určitě nemůže za chování současné mladé generace, to je dle mého, dost ubohá výmluva, na vlastní neschopnost. Mládež byla vždy chápána jako zkažená, již před prezidentováním pana Zemana a používat ji jako nástroj k politickému boji, mi přijde jako laciný a ubohý trik.

Takže, Vám pane prezidente, vytknu pár věcí, které se mi na Vás nelíbí, jelikož jsem Váš zastánce, nikoliv slepý obdivovatel.

Občas na mě působíte, že nejraději posloucháte sám sebe a že se někdy chováte jako narcis.

S prověrkou kancléře byste už mohl něco udělat, či se pokusit onu kauzu lépe vykomunikovat do médií.

Peroutka už se asi nenajde, i když Pavel Dostál tehdy něco naznačil, ale možná se také tehdy mýlil.  Takže pokud jste přesvědčen, že jste článek četl, tak se i přesto omluvit a říci si, že jste se asi také zmýlil, i když je to sakra těžké.  

A třeba být i více milý k ženám, na úkor novinářů. :-)