Výsledek rakouských voleb napověděl, jaké jsou možnosti, pro zvrácení nepříznivých voleb, které v brzké době čekají na příznivce bruselsko-tureckého guláše.
Už to vypadalo, že zelený kandidát prezidentských voleb v Rakousku neuspěje, ale nakonec ho zachránily hlasy, které se k zelené barvě moc nehodí. Jedny z důležitých hlasů, byly hlasy z měst. Člověk by si řekl, že kandidáta Zelených bude spíše volit zelený venkov, který má k přírodě jistě blíže, než městský urbanismus. Ale něco to asi vypovídá o tom, kam se Zelení a jejich příznivci myšlenkově posunuli.
Nu a velkou roli sehrály i ony korespondenční lístky. Těch se letos muselo překvapivě vyhotovit o dost více, než v minulých volbách, což v podstatě také jde proti myšlení Zelených. Z toho důvodu, že na ony lístky navíc, jistě musel padnout nějaký ten nebohý strom. Předpokládám ovšem, že tohle moc Zelené trápit nebude. Naopak očekávám, že z úspěchu Zelených v Rakousku si bude chtít vzít příklad i předseda tuzemského spolku Stropnický a vyrazí brzy s kampaní, která bude mít za cíl, uvést u nás v život korespondenční hlasování také.
Celkově přišlo v Rakousku k volbám cca 4,6 mil. voličů, z toho cca 760 tisíc voličů využilo korespondenčního hlasování. To znamená, že každý šestý volič využil pošty ke svému hlasování. Ukazuje to, v jaké v oblibě v Rakousku pošta je. Když to převedeme do našich končin a na počet našich obyvatel, pak by tento druh hlasování u nás využil téměř milion voličů.
To už je tak lákavé číslo, které by mohlo být vábidlem a v podstatě i záchranou také pro premiéra Sobotku, či kroměřížský peloton Michala Kocába.
První jmenovaný by mohl pomocí koresponďáků zabít dvě mouchy jednou ranou. Zachránit se v Poslanecké sněmovně a pak také zachránit slávu České poště, jejíž lesk rok od roku slábne. Spojit síly by mohl i s oním pelotonem Michala Kocába, který by tento druh dopisního hlasování mohl využít v prezidentské volbě.
Oproti Rakousku, jsou totiž tyto dopisní hlasy pro dotyčné mnohem důležitější. V ČR nežije moc početná turecká menšina, či jim podobná, která by dokázala ovlivnit hlasování v naší zemi. V tomto ohledu musí Sobotka s Kocábem či Kalouskem tiše závidět západním politikům, že se jim podařilo dostat do svých zemí dostatek exotických voličů, kteří mohou být důležitým jazýčkem na vahách při vyrovnaném výsledku, tak jak jsme to mohli vidět v Rakousku. Stačí si postavit číslo onoho rozdílu 30 tisíc hlasů a vedle toho postavit číslo tureckých a jim podobných tzv. naturalizovaných Rakušanů a jsme doma. Jako příklad uvedu rok 2003, kdy bylo tzv. nových rakouských občanů, kteří přišli z Turecka již 90 000. Jaký bude počet nyní, raději nehledat.
Takové počty menšin by peloton Michala Kocába naháněl po naší kotlině marně. Zvláště, když vezmu v potaz, že v onom pelotonu budou společně s Kocábem šlapat, staří známí petenti Halík, Menzel, Gabal, Pithart, tak při vší úctě k nim, jakmile přijde mírné stoupání, peloton se s velkou pravděpodobností rozpadne a velká jeho část raději zůstane pod kopcem.
K tomuto podivnému pelotonu, který asi tempo držet dlouho nebude, uvedu jednu malou odbočku. Členem pelotonu je i Jan Hartl, bývalý ředitel, nyní předseda správní rady agentury STEM, která dělá ony známé průzkumy. Jako perličku bych ještě uvedl, že členem správní rady této agentury je novinář z Bakalových Hospodářských novin a často zvaný host České televize, pan Jindřich Šídlo. Takže až zase uvidíte nějaké průzkumy agentury STEM, stačí si vzpomenout na jména, které se za těmito daty skrývají, zvláště když v nedávno uniklých mailech pana premiéra se objevila právě korespondence mezi panem Hartlem a Sobotkovým poradcem.
A tak tedy, nezbývá, než se obrátit za českými občany za hranice, aby poslali své hlasy v obálkách. A když to bude málo, nezbyde nic jiného, než rozesílat lístky do domovů pro sociálně slabé, hospiců, domovů důchodců, popřípadě mezi nepřizpůsobivé, co by za pár stovek sesmolili ono hlasování. Pošta by pracovala nonstop a jezdila by i do chatařských oblastí, aby žádný rekreant náhodou nezapomněl na svou občanskou povinnost. Hlasovací centra, kde by se tyto hlasy sčítaly, by se zřídili v centru Klinika a všech místech a kavárnách s označením HATE FREE.
Na regulérnost sčítání hlasů by dohlížela nezávislá komise, složená z redaktorů České televize, předsedou komise by se stal nezávislý novinář Palata. Korespondenční hlasy by byly zárukou rozumného smýšlení, morálky a odpovědnosti. Ostatní hlasy by byly označeny za populistické a extrémistické. Česká republika by se tak zařadila opět mezi demokratické země, které se budou podílet na vytváření bruselsko-tureckého guláše.
