Bohuslav Sobotka se po delší době zbavil koule na noze, která ho tížila již nějaký čas. Tou koulí byl, stále méně populární ministr Dienstbier.
Abychom panu ministru nekřivdili, jistě jsou stále okruhy lidí, kde jeho popularita rozhodně neklesá, ale dokonce i roste. Jistě jde o okruhy lidí z Hate Free či klienty Kliniky. Dokonce jsem zaznamenal jeden zajímavý názor pod jedním rozhovorem DVTV, kde se uvádělo, že Sobotka vyhodil nejprogresivnějšího ministra celé vlády. A tento názor měl dokonce nejvíce palců.
Otázka je, zda ty palce byly ironické, nebo zkrátka diváci DVTV mají jiný vkus, jako většina občanů a politiků. Nikde jsem totiž nezaznamenal podobný názor, kde by se pana progresivního Dienstbiera někdo takto zastával.
Nevím, co mělo být progresivního na tom, že pan ministr nebyl schopen utvořit nějaký pořádný zákon. V tomto ohledu se mi vybavuje pouze jeho medializovaný zákon o okleštění pravomocí prezidenta. Ovšem nevím, jak okleštění pravomocí prezidenta souvisí s ochranou lidských práv.
Nutno podotknout, že na druhou stranu agendu rovných příležitostí vykonával velmi svědomitě, ovšem možná až moc horlivě, že rovné příležitosti, se pod jeho úhlem pohledu postupem času stali příležitostmi nadřazenými nad práva lidí ostatních.
A možná z těchto důvodů se rozhodl tolik váhavý premiér k překvapivě rozhodnému kroku. Ono v podstatě ani panu premiérovi nic jiného nezbývá v současné situaci, stejně, jako pštros, který má hlavu v písku a někdo ho neustále kope do zadku, tu hlavu musí vytáhnout a kopnout taky.
Pan Sobotka sice nemá takové proporce stehen jako pštros, ale je nucen přitvrdit. A tak se zbavil koule, která táhla jeho i celou stranu mořem preferencí ke dnu.
A reakce pana Dienstbiera? Typická pro jeho povahu, kterou už dal najevo po prohraných prezidentských volbách. O okleštěných pravomocích prezidenta jsem již psal. Nyní přichází pokus o krocanovité hudrování nad rozbitou bábovičkou a snaha poškodit ČSSD.
Vytvořil si vlastní představu o spiknutí proti jeho osobě, díky níž se snaží udělat ze sebe mučedníka. A možná už uvažuje i o jiné politické kariéře. Je možné, že mu bylo slíbeno teplé místečko v EU či OSN. Ale je třeba i možné, že přijde pod křídla strany, která mu bude názorově bližší. TOP 09 je strana, která nyní bere každého, a Zelení jsou panu Dienstbierovi také velmi blízcí.
Konec konců má pan Dienstbier jedno velké štěstí. V senátních volbách byl před 2 lety zvolen do Senátu, tedy ještě před uprchlickou krizí. To znamená, že do roku 2020 má jedno místo, odkud ho nemůže vyhnat ani čert, zajištěno.
Do té doby může spřádat plány o další politické kariéře a nabírat síly na další boje. Jako americký občan má v podstatě dveře otevřeny i na větší politickou scénu, než je ten malý český dvorek, který je mu už delší dobu stále odpornější.
Třeba nás milý Jirka za 4 roky mile překvapí.
