Noční rozjezd - letní povídka

Všichni čtyři mládenci leželi svázáni na špinavé podlaze autobusu. Za sklem byla už jen tma a zlověstné ticho narušovala pouze snaživá moucha, která marně hledala cestu ven přes uzavřená okna. 

Řidič autobusu před odchodem vše pozorně pozavíral, aby na odlehlém místě náhodou někdo nezaslechl zoufalé volání mladých mužů o pomoc. Pro jistotu hochům ještě přiškrtil ruce provazem, které byly svázány se sedačkami. Otřel si orosené čelo propocenou košilí a s rýčem namířil doprostřed louky, kterou jemně ochlazoval mírný letní večerní vánek.

Hodinu před tím

Lasky se mlsně ušklíbl na displej svého iPhonu. Právě mu Lucka napsala, že je vhodná chvíle k letním nočním radovánkám. Všichni doma prý už spí, jen ona s toužením na něj čeká ve svém růžovém pokoji. Rychle zavřel Hladové okno, ze kterého prodával celý večer hladovým kolemjdoucím kebab a namířil na zastávku, kde vyčkával na noční rozjezd.  Čekání si krátil povytahováním dlouhých tří proužkových šortek, které mu volně sjížděli ze zadku. Občas si nervózně seřídil velký světle zelený kšilt, který svítil do noci jako reklamní neon na uranové tyčinky. Mohutný pozlacený řetěz si pečlivě naaranžoval, aby vynikal na bílém tílku a pohledem k zemi nakukoval s radostí na své nové bílé značkové boty s největšími vytaženými jazyky, jaké kdy nějaké boty měly. Po příjezdu nočního autobusu se vrhl s kývavým krokem do dveří, usedl suverénně na sedačku, přes kšiltovku nasadil obří sluchátka, za která by se nemusel stydět ani pilot Boeingu a do uší si pustil skvělou muziku od Leo Beránka a Rytmuse. Tato hudba mu ještě zvyšovala jeho sebevědomí před nočním aktem, ačkoli už několik úlovků měl za sebou. Jeho jižanské vzezření mu dávalo vždy velké možnosti u sexuchtivých dívek a on vždy věděl, který typ holek má oslovit. Lucka z růžového pokojíku do této skupiny zapadala také.  Tak seděl, pokyvoval hlavou v rytmu rapu a koukal se po autobusu.

Do odjezdu autobusu zbývaly tři minuty, když do dveří vběhl zadýchaný Pavel. Posadil se na první sedačku a v odraze skla kontroloval svou nakulmovanou ofinu. Neustále si jí upravoval a zjišťoval, zda má ten správný tvar a jestli jeho běh v mírném větru nezanechal na jeho účesu nějakou nepříjemnou stopu. Ze svého růžového trička decentně odpinknul malou mušku a papírovým kapesníkem si otřel trochu potu ze své hladké a jemné tváře. Do své úpravy byl tak ponořen, že si ani nevšimnul, že ho sleduje Lasky, který nabyl dojmu, že má zřejmě chlapec nějakou vadu v ruce, když s ní neustále zajíždí do vlasů. On sám takovým problémem netrpěl. Měl vždy perfektně nakrátko oholenou hlavu, takže byl od těchto starostí oproštěn.

Nekrátko po Pavlovi vešel do dveří rozvážným a pomalým krokem Majkl. Rozhlédnul se po autobusu a stoupl si na druhou stranu oproti dveřím tak, aby ho bylo z každého místa vidět. Stejně jako Pavel i on si v odraze skla zkontroloval svůj perfektní krátký sestřih, poupravil límeček od bílé košile, jemně očistil rukou své elegantní kalhoty a zadíval se na své nalakované, špičkou zakončené černé boty, zda na nich není nějaké místo, které se tváří poněkud matně či špinavě. Poté dlouze pozvedl rameno a loket, aby se mohl podívat přede všemi na své stříbrné Rolexky, kolik je hodin, ačkoliv v autobuse časomíra s hodinami a s červenými barvami svítila kousek od jeho hlavy.

Motor nočního svozu nastartoval a řidič se právě chystal zavřít dveře, když na poslední chvíli ještě naskočil Filip. Jeho svalnaté tělo se rozložilo na zadní sedačce a velkými rameny se roztáhl skoro po celé její délce. Přežvykoval dlouze a pomalu a jeho sluneční brýle na nagelovaných vlasech jakoby zapomněly, že je jedenáctá večerní a jejich přítomnost ztrácela na významu. Ale Filip byl zvyklý je nosit každý den pravidelně do posilovny, na bazén i na pracák, takže mu nepřišlo divné si je brát na hlavu i na večer. Trochu ho štvalo, že díky svému spěchu nestihl sníst svou noční dávku hovězího masa či oblíbených pilulek, tak si aspoň otevřel svůj čerstvě zakoupený energeťák a krátce z něj usrkl.

Autobus se rozjel a vyrazil směrem k první zastávce.

Po pár minutách cesty se zdálo být vše v pořádku. Autobus se brouzdal silnicí a občas se rozkýval jako malá vlnka na rybníce. Majklovi zazvonil telefon a po jeho zvednutí se mu ozval jeho kolega z firmy na finanční úvěry. Ptal se ho, co bude dělat o víkendu nu a Majkl zvýšeným hlasem, tak aby to slyšel zbytek autobusu, mu oznamoval, jak se bude mít skvěle, co všechno prožije, co si koupí a jak ještě zaúkoluje své podřízené a že nestíhá a celou svou řeč prokládal moderními anglickými výrazy, na které si obzvláště potrpěl. Celou dobu koukal kolem sebe, zda ho lidé poslouchají, zvláště dvě mladé dívky, které seděly opodál. Jediný kdo ho neslyšel, byl Lasky, ten byl zaujat hlasitou hudbou a také pohledem na ony mladé dívky. Ty se bavily a chichotaly při pohledu i na ostatní mládence v autobusu, kteří s nimi pohledem flirtovali.  Na další zastávce se obě zvedly, našponovaly svou hruď, do rukou zavěsily noblesně své kabelky a jako pravé dámy ladným krokem na podpatcích vystoupily z autobusu. Hladovým hochům, kteří začali nakukovat skrze skla, věnovaly zamávání v podobě pročísnutí dlouhých vlasů svými prsty a zavlněním se v bocích, které byly zformovány v přiléhavých černých legínách.

Dveře se zavřely a hoši sledovali mizící dívky, jejichž postavy postupně ukryla zahrada noci.  Byla to předposlední zastávka a oni zůstali posledními čtyřmi pasažéry. Navzájem se ani nesledovali, spíše se zabývali sami sebou, takže si ani nepovšimnuli, že autobus neodbočil směrem ke konečné zastávce, ale nabral kurz na vedlejší cestu, která mířila mimo civilizaci. Zrovna ve chvíli, kdy si Lasky prozpěvoval píseň od Leo Beránka - B.O.T.Y. a přitom se upravoval v odraze skla, kdy ve stejném čase Pavel dostal obavu, že jeho nakulmovaná ofina zřejmě odhalila rašící se beďar, kdy Majkl se předklonil, aby si přeleštil papírovým kapesníkem nepatrnou šmouhu na své botě a kdy Filip s hrůzou zjistil, že na jeho opáleném rameni se mu loupe kůže, autobus udělal prudký smyk a následně rychle zabrzdil. Ozvaly se čtyři tupé rány. Jedna značila náraz hlavy do skla, druhá do podlahy, třetí do opěradla sedačky a čtvrtá do dveří, potom následovalo jen ticho a tma.

Lasky otevřel oči a cítil bolest v hlavě. Chtěl se pomalu zvednout, ale nemohl. Byl spoutaný, stejně jako ostatní tři hoši vedle něj. Všichni se na sebe zvědavě koukali a sledovali odřeniny a rány na svých tvářích. Otevřely se dveře autobusu a dovnitř přikulhal řidič autobusu. Na manévr, který předvedl, se pečlivě připravil, ale i tak se trochu u něj poranil a narazil si koleno a loket. Stoupl si nad celou čtveřici a s vítězoslavným úsměvem prohlásil: „Chtěli jste si užívat léta co? Hlavně letní večery ve společnosti dívek a žen. Jasné, jak jinak. Jeden se celé dny trmácí a jiní si užívají.“ Posadil se na jednu ze sedaček a pokračoval: „ Jezdím s autobusem už celé roky, ale letos už toho mám opravdu dost. Možná je to těmi horky, co já vím, ale každopádně debila už ze mě nikdo dělat nebude. Dělám přesčasy, jezdím i víkendy, jenom aby se moje holky doma měly dobře a abychom splatili dům. Snažím se, aby byli cestující na každé zastávce včas, ale s dopravní zácpou nic nedělám. Občas mi ujedou nervy, přiznávám, ale snažím se ovládat. Ale když pak jezdím nočními rozjezdy a následně zjistím, že dcerušky si zatím trajdají po diskotékách, kde je pak obalamutí na hezké úsměvy takové typy, jako jste Vy. Jedna si půjčuje peníze, aby mohla chodit tady s tímto svalovým hezounem na bazény, druhá za rozkošné chvíle půjčuje svému milému peníze na provoz jeho podivného občerstvení s kebabem, třetí chodí do módních salónů a kupuje spousty šminek a hadrů, aby zapadla vedle toho přihřátého frajera no a aby toho nebylo moc, tak moje žena řeší úvěrové půjčky na dům přes postel s tímto modelem!“ vykřiknul zlostí a prudce kopnul Majkla do nohy. Po chvíli se ovšem uklidnil a s vlídným úsměvem se naklonil nad jejich tváře a pravil: „ Ale dnes už to všechno pro Vás i pro mě skončí.“ Vytáhnul z kapsy čtyři pestrobarevné mobily a hodil je na překvapené hochy. Zavřel všechny okna, utáhnul svázaným obětem ruce i nohy a odešel s rýčem směrem k louce.

Asi po hodině a půl už zahazoval poslední tělo. Jámu už měl předem vytipovanou, šlo jen o to, ji dokonale zamaskovat. Vláčení omráčených těl mu dalo hodně zabrat. Už nebyl nejmladší a tak v teplé letní noci se mu hůře dýchalo. Ve chvíli, kdy vzal do rukou rýč a chystal se k dalšímu odhozu trsu trávy, se mu přitížilo, zamotala hlava, rýč bezvládně upustil a padnul k zemi.

Po nějaké době zaslechl autobusák z dálky hlasy, které se přibližovaly. Až když je slyšel zřetelně, otevřel oči a v nich pomalu zaostřil dvě tváře záchranářů. „No tak chlape, zvládnul jsi to, už je to dobrý,“ říkal mu jeden ze záchranářů s úsměvem. „Co se stalo?“ zeptal se zmatený řidič. „Klasická únava z horka a z přepracování“ odpovídal druhý záchranář. „Ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Sice jste omdlel za volantem, ale sjel jste na louku a autobus se zastavil tady v té nízké jámě, parádní přistání, žádný vážný zranění, tedy až na Vás,“ dodal záchranář. „Co se mnou?“ zeptal se řidič. „Máte zlomenou nohu, pokud jste si náhodou nevšiml,“ řekl šibalsky záchranář. „A také jste docela krvácel, ale měl jste štěstí, vytáhnuli Vás brzy a krvácení v rámci možností zastavili a mezitím nás přivolali.“ „A kdo?“ ptal se zvědavě řidič. „Mladí kluci co jste vezl,“ oznamoval záchranář. „Zrovna sem jde jeden z nich.“ Při pohledu na přicházejícího hocha řidičovi ztuhla tvář. „Dobrý den, mohu si s Vámi udělat selfíčko, když už jsem Vás zachránil?“ zeptal se hoch v bílém tílku a zelené kšiltovce. „Lidi nezachraňuju každej den, tak si to hodím na facebook, ať kámoši viděj, jakej jsem cool frajer.“ A jelikož řidič byl stále v šoku z překvapivého zjištění a neschopen odpovědi, tak mladík se k němu ohnul, zazubil se vedle vyděšené tváře a zmáčknul foto. Pak odešel svým klátivým krokem k policejnímu vozu, kde už místní orgány sepisovaly výpovědi svědků. Záchranáři se na sebe podívali, zakroutili hlavami a ke stále stejnému výrazu řidiče pak začali hovořit: „Teda tam nahoře si z Vás asi někdo udělal dobrý den. Takové čtyři strážné anděly aby člověk pohledal. Jednoho jste právě poznal sám, no a ti další. Jeden se ptá, zda nemáme něco na vyčištění jeho bot, druhý si stále čistí vlasy a třetí pořád lamentuje nad tím, že s odřenými rameny a nohami nemůže na bazén a v létě bude muset nosit dlouhé rukávy a nohavice. Ale ať jsou, jací jsou, na druhou stranu se zachovali v danou chvíli, jak nejlépe mohli a zachránili Vám život. No, už není na co čekat, pane, je na čase vzít vás do nemocnice.“ Naložili bezduchého a stále s otevřenou pusou udiveného řidiče do sanitky, zavřeli dveře a s blikajícími modrými majáčky odjeli.

Mezitím kdesi v jednom rodinném domečku.

Matka se svými třemi dcerami právě probírala rodinnou situaci. Bavily se o otci, který dělá přesčasy, a shodly se na tom, že by mu měly více pomáhat. „Už mu z toho přepracování vážně někdy jde hlava kolem,“ pronesla matka k dcerám. „Představte si, že si třeba myslí, že někoho mám, nebo že Vy děvčata, se taháte po večerech s nějakými pofidérními amanty.“ „Ach jo, má to těžký, ale zas tak zbytečně paranoidní být nemusí,“ dodala jedna z dcer. „Asi jsme se vážně mohli snažit pomoci více, zkusíme to znovu a jinak, třeba to bude lepší,“ dodala druhá dcera a ostatní souhlasně pokývly hlavou.

V tom zazvonil matce mobil a na displeji se objevilo neznámé číslo. Matka přiložila telefon k uchu a poslouchala cizí hlas. Po chvíli poděkovala a podívala se starostlivě na dcery. „To byl tátův šéf,“ oznamovala matka udiveným dcerám. „Táta měl nehodu, ale naštěstí má jen zlomenou nohu, a když krvácel, tak ho nějací čtyři mladí pánové či kluci vytáhli a zachránili ho. Tátův šéf říkal, že chápe jeho situaci a že nám vyjde ve všem vstříc a bere si vinu i na sebe, že ho neměl nechávat tak často na přesčasech. Takže, co se týká financí, nemusíme se prý ničeho obávat.“ Po chvíli ticha a údivech, přišly na přetřes řady všemožných otázek a nekonečných dialogů, které se snažily vyřešit novou situaci. Nakonec, když se všechny čtyři přítomné na všem shodly, dostala jedna z dcer nápad: „ A co třeba ty čtyři mládence pozvat někam na oběd a osobně jim poděkovat?“  A ostatní přitakaly: „ To je dobrý nápad, táta by jistě také souhlasil a bude rád.“ „Tak domluveno a teď už je čas jít spát,“ zavelela matka a dodala: „Zítra ráno pojedeme za tátou do nemocnice, aby měl lepší náladu, ale o tom obědu se zachránci ani muk, to bude takové malé milé překvapení.“ Potom se všechny odebraly spát a celý dům zhasnul a ponořil se nočního klidu. Venku za domem svítil měsíc, na který občas zavyl pes, a z lesa mu pravidelně odpovídala sova.