Poslední dobou se v ČR ozývají hlasy, které varují před sílící ruskou propagandou. Jenže ona propaganda má zcela opačné výsledky. Jedním z nich je zřejmě americký velvyslanec.
Slovo propaganda má mnoho významů a tak s ní každý šermuje, jak se mu to hodí. Nejvíce jsou v tomto aktivní novodobí svazáci, tzv. analytici, kterých se poslední dobou vyrojilo neskutečné množství. Jedná se vždy o mladé lidi, kteří mají za sebou nevelké životní zkušenosti, ale do médií jsou zváni, jako lidé s velkým rozhledem. Dost často připomínají kuře z povídky J. R. Picka, které se po vylíhnutí se skořápkou na hlavě rozhlédne a řekne: „ Takovej bordel jsem ještě nevidělo.“
A tito tzv. analytici nám vtloukají přes média do hlavy, že tu máme sílící ruskou propagandu.
Jak taková propaganda tedy vypadá?
Zkusím jako příklad uvést pár jmen, které většině zřejmě nic neřeknou, stejně jako mě.
Peter Weiss, Grazyna Bernatowicz, Alexander Grubmayr, Tibor Petö a Arndt Freiherr Freytag von Loringhoven.
Kdo tyto jména zná a bez problémů si vybaví i jejich tvář, tak tomu na dálku gratuluji. Jedná se totiž o velvyslance zemí, kteří jsou našimi sousedy, v případě maďarského zástupce, členy Visegrádské čtyřky.
Jedná se tedy v podstatě o naše nejbližší spojence. Zde si tedy kladu otázku, proč tyto jména jsou téměř neznámá a naopak jméno amerického velvyslance je v médiích profláknuté tak, že o něm víme téměř vše?
Jedná se tedy o výsledek ruské propagandy? Já se obávám, že nikoliv, jelikož ani netuším, jak se jmenuje či jak vypadá ruský velvyslanec a jeho jméno ani hledat nehodlám, či ho zde uvádět, abych nebyl nařčen z oné propagandy.
Ale pokud jde opravdu o onu sílící propagandu, pak nevím, jak Rusové dokázali protlačit pana Schapira do všech rádií, televizí a různých rozhovorů.
Asi je to pitomost. Jsou dvě možnosti, buď ona média mají zájem na tom, abychom znali pouze tohoto velvyslance, nebo je zkrátka pan Schapiro tak šikovný, že si umí udělat, na rozdíl od ostatních, skvělou reklamu.
Ale i ona mediální reklama musí jít ruku v ruce s oněmi médii. Proto si kladu otázku, proč nám soukromá, ale i veřejnoprávní média, neustále předhazují pana Schapira, ale nesnaží se nám stejně velkolepě představit i představitele zemí, které bychom měli brát za bližší spojence, než USA.
Velmi mě v tomto pobavilo letošní Mistrovství světa v hokeji a ono smolné čtvrtfinále s USA. Před oním čtvrtfinále totiž pracovníky Radiožurnálu nenapadlo nic skvělejšího, nežli zavolat panu Schapirovi a zeptat se ho, jak a kde bude tento zápas sledovat. Nevím, co mělo být na této informaci objevného, také onen obsah rozhovoru toto potvrdil.
Ale dobře, množná je pro někoho zajímavé vědět, že pan Schapiro sleduje hokej a něco u toho jí, ale pak nerozumím, proč minulý rok, kdy naši hokejisté hráli čtvrtfinále doma v Praze s Finskem a tento zápas byl mnohem více sledován, jako ten letošní, nikdo nezavolal finské velvyslankyni a nezeptal se ji, kde bude sledovat tento zápas. Přeci Finsko je také země, kterou bereme, jako našeho spojence.
A jak k tomu přijde například velvyslanec Španělska, který jistě, stejně jako celá jeho země, sledoval vstup fotbalového týmu do letošního Mistrovství Evropy, zápasem proti České republice.
Ale ono nic. Česká média zkrátka velvyslanci evropských zemí, tedy našich blízkých spojenců, zřejmě vůbec nezajímají. Nejsou zvaní do různých snídaní s Novou, talk show, politických debat atd. atd.
Který evropský velvyslanec dostal podobný P. R. dárek jako pan Schapiro, když tu slavil první rok svého působení? Byl slovenský či německý velvyslanec také při svém prvním výročí během týdne pozván do televizí, rádií a novin, aby mu ony média mohly pogratulovat?
Obávám se, že nikoliv a považuji to za velké selhání. V oné sílící masáži, která nás neustále varuje před ruskou propagandou, se jaksi vytrácí i pozornost na propagandu z druhé strany.
Propaganda je totiž definovaná jako systematické vytváření společenského vědomí pomocí prezentování systematicky uspořádání názorů a teorií. A v podstatě se tyto názory dozvídáme nejvíce od pana Schapira, skrze mainstreamová média a to bez jakékoliv námahy na zlatém podnose. Od maďarského či rakouského velvyslance se bohužel oněch názorů moc nedozvíme, popřípadě si je musíme sami někde vyhledat. Ptám se proč?
Nenapadá mě lepší způsob jak ukončit tuto úvahu, než takovým způsobem, že zde provedu takovou malou propagandu našich nejbližších spojenců a pokusím se nepatrně vyvážit onu absentující informovanost o velvyslancích, které bychom dle mého názoru měli lépe a více znát, než tolik profláknutého pana Schapira, jehož úsměv mi stále více připomíná krajtu písmenkovou.
